Krkonoše, přírodní perla ČR

Rád bych se Vám, návštěvníkům těchto stránek, trošku představil.
Jmenuji se Jiří Marek. Je mi 22 let a bydlím na menší vesnici poblíž Prahy.
Asi si říkáte, proč já, jako téměř Pražák, vůbec píši o Krkonoších? Odpověď je prostá.
Vždy jsem měl hodně rád přírodu, ale teprve v posledních letech jsem objevil alespoň částečně její skutečné kouzlo. Vím, že mě nikdy nepřestane překvapovat a právě Krkonoše jsou si myslím skvostem naší přírody a to jak té krásné, ale zároveň i té drsné.
Kromě Krkonoš je mým velkým koníčkem chov zvířat. Chovám králíky, slepice a společnost mi dělá velký bílý medvídek. Fenka Pyrenejského horského psa. Jmenuje se Anabelle (Anabel), i jí by se jistě v Krkonoších hodně líbilo.
Intenzivně jsem se začal o Krkonoše zajímat teprve před rokem, ne, že bych tam dříve nikdy nebyl, ale spíše jen v zimě na lyže a nebyl moc prostor pro poznání skutečné krkonošské přírody.
Minulý rok jsem však byl poprvé v Krkonoších v létě a otevřela se mi celá jejich krása. Od té doby není den, kdy bych se nad těmito horami alespoň nezamyslel. Chtěl bych tam trávit mnohem více času, než mám možnost, ale to mi zatím není dopřáno, proto čtu vše dostupné, co se kde o Krkonoších napíše a snažím si dělat přehled o tom , co nám Krkonoše nabízejí.
Rozhodl jsem se, že se s Vámi o své poznatky podělím.

Možná, že pro některé z vás budou mé články zajímavé hlavně tím, že já na vše nahlížím úplně z jiného pohledu.
Od narození jsem bohužel nevidomý, vidím jen barvy a stíny, proto tímto smyslem mohu krásu hor vidět jen velmi omezeně. Vidím třeba jen nepředstavitelnou zeleň louky, tajemnou čerň lesů a bělostná pole sněhu.
Snažím se ale přírodu vnímat i dalšími smysli. Sluchem vnímám každé zašumění v lese, každé prasknutí větvičky pod zvěří, poskakování potůčku přes kameny a zpěv ptáčků.
Čichem cítím hlavně vůni lesa, pro každého asi musí být zážitek, když vystoupí třeba z autobusu v horách a najednou ucítí naprosto čistý vzduch, kterého jsou lesy doslova přesycené.
No a hmatem, tak tím toho mohu poznat z přírody asi nejvíce. Líbí se mi zajímavá struktura skal, kůra stromů, ale asi nejkrásnější pocit mám, když si sáhnu na krásně zdravou kleč. Fascinují mě ty celé hory, které jsou klečí porostlé.
Budu se snažit, aby i Vy jste se naučili poznávat přírodu jinými smysli, než zrakem, protože tím, je to nejsnažší, ale lidé tak o hodně přichází. Proto na mých stránkách nenajdete tolik fotek, zaprvé mám menší problém s jejich vkládáním a za druhé, je někdy lepší nechat plynout vlastní představy, jen podle něčího popisu. Některá grafická podoba článků, také asi není úplně pastvou pro oči, ale snad tento nedostatek omluvíte.
To je zatím o mně tak nějak vše. Jak píši v úvodu, pokud budete mít jakékoli připomínky a dotazy, tak mě neváhejte kontaktovat, já budu jen rád.
A pokud by jste se chtěli zeptat i na něco ohledně mého handicapu, tak také můžete, rád si s vámi popovídám o všem, protože lidí, se kterými bych si měl co říci, moc nemám,. Hlavně tedy s těmi, kteří mají podobný postoj k přírodě jako já.