Jdi na obsah Jdi na menu
 


Netradiční cesta na Sněžku

21. 8. 2012
V Krkonoších asi není navštěvovanějšího místa, každý by alespoň jednou za život chtěl vylézt na naši nejvyšší horu. Proto i já jako první typ, píši právě o výstupu na sněžku, ale já Vás povedu málo používanou cestou, kde alespoň na první půlce nepotkáte žádné davy lidí.
Naše trasa sice začíná na velice tradičním místě a to v Peci pod Sněžkou, ale hned po pár stovkách metrů se dostanete do zóny ticha.
Vyrazíte z autobusového nádraží. Půjdete zpátky, odkud jste přijeli, tedy směrem na Velkou Úpu, cestou budete míjet prodejnu potravin Kubík, kde je možné si zakoupit jídlo na cestu, doporučuji si koupit také alespoň jednu tabulku Čokolády.
Pokud by Vás zajímalo, co je to za potok vpravo za silnicí, tak je to Zelený potok, za ním je hezká pěší zóna, která si myslím, že se Peci doopravdy povedla.
Jděte od Kubíka dále až dojdete na křižovatku u Hospody na Peci, zde většina lidí uhne doleva, protože se tudy dostanete na Sněžku právě těmi tradičními cestami. Ať už Obřím dolem, tak ale i Růžovým dolem, případně lanovkou, která se však momentálně dělá nová a bude v provozu až na jaře roku 2014.
Vy ale pokračujte ještě dále směrem na Velkou Úpu, tedy rovně, ale když už na té křižovatce budete, tak se přece-jen doleva podívejte. Pokud bude jasné počasí, tak uvidíte úchvatný pohled na horu, o které si mylně každý návštěvník hned myslí, že je to Sněžka. Není tomu tak, je to podle mě mnohem hezčí Studniční hora, na kterou je přístup kvůli velice cenným přírodním lokalitám naštěstí zakázán. Tato hora se tyčí 1554 m.n. a je to třetí nejvyšší hora Krkonoš a samozřejmě i ČR.
Až se horou dostatečně pokocháte, tak se vydejte dále. Jděte ještě asi 100 m po silnici na Velkou Úpu, až dojdete k soutoku Zeleného potoka s Úpou, a tady se konečně vydáte do míst, kde budete potkávat lidi jen sporadicky a přitom půjdete po velice pohodlné asfaltové cestě. Také zde je ukazatel na Penzion Irena, kolem kterého během pár minut půjdete.
Dejte se tedy doleva po asfaltce do krásného smrkového lesa. Bude Vás čekat docela strmý kopec, zde se hned docela dost zadýcháte, ale v Krkonoších prostě nejsou místa, kde by kopce nebyly a už vůbec ne, když jdete na Sněžku.
Až vylezete na rovinku, tak minete vlevo odbočku na louku k Penzionu Irena, ten mohu z vlastní zkušenosti vřele doporučit, na klidnou dovolenou s výhledy na Celou Pec a večerní vysedávání na horské loučce je naprosto ideální.
Jděte po cestě dále, čeká Vás docela dlouhá rovinka, vpravo od cesty chová majitel Ireny ovečky, můžete se kochat výhledem na Pec a až sem je slyšet krásné šumění Úpy z údolí.
Na cestě následuje další velké stoupání krásným hustým lesem a tichem.
Když se začne cesta trošku rovnat, tak zprava začnete slyšet zurčení horského potoka, zatím ho nevidíte, ale po chvíli přijdete k moc hezkému rozcestí nesoucímu název Šraml. Zde je čas na první menší odpočinek, k tomu účelu je tady udělané i hezké sezení. Určitě si neopomeňte přečíst naučnou tabuli o historii místa.
Je hezké jen tak posedět a zaposlouchat se do šumění potůčku, který už Vás svým zvukem pár set metrů provázel a teď protéká přímo kolem.
Potok také nese název Šraml, po dřevaři z rakouského Tyrolska, který sem spolu s ostatními přišel těžit lesy, aby v Kutné hoře měli dostatek dřeva. Dřevaři plavili dřevo právě po Šramlu dolů do Úpy a dále až do Kutné hory.
Za ještě větší zmínku zde stojí horský chodník, po kterém se vydáte dále. Je zhotoven štětováním, tímto stylem dělali horalé cesty už před stovkami let. Díky tomu, že mezi velké kameny jsou postupně vkládané menší a menší, tak cestu nezničí ani velké přívaly vody z jarního tání. Správa KRNAP v posledních letech takto opravuje spoustu cest v Krkonoších a je to jen dobře.
Po menším odpočinku se tedy vydejte podél potoka doleva nahoru, potok Vás teď bude provázet více než jeden kilometr a Vaše kroky povedou právě po tom krásném horském chodníčku. Je zde panenský klid, málo lidí a pokud budete mít štěstí na správnou dobu, tak si můžete natrhat výborné ostružiny.
Jděte pořád rovně podél potoka a užívejte si tu krásu.
Po čase přejdete přes můstek a Šraml necháte za sebou. Cesta Vás teď povede jak lesem, tak ale i horskou loučkou s překrásným výhledem.
Asi po 2 km od rozcestí Šraml narazíte na asfaltovou cestu, kde bohužel už bude více lidí, ale zase se dostanete na opravdové krkonošské hřebeny.
Pokud by jste se dali doprava po cestě, tak by jste došli k lanovce, která vede z Velké Úpy na Portášky.
Ale Vy jděte doleva po krásné horské asfaltce. Půjdete znovu ještě pořád poměrně vysokým smrkovým lesem, místy budou horské loučky, na kterých si představte, že dříve horalé pásli krávy a nebo sušili seno.
Asi po kilometru přijdete na luční enklávu Růžohorky.
Tady máte další možnost k občerstvení, určitě se chvíli zdržte, protože si myslím, že je to místo, kde se lidé snaží obnovit alespoň trošku tradici Krkonoš. Pasou se tady kravičky a dochovaly se zde dvě horské boudy. Horskou boudu Růžohorky, Kde můžete posedět ve stylové restauraci. A sousední Děčínská bouda nabízí kromě restaurace také mléčné výrobky od kraviček, které vidíte na pastvě. Obě boudy poskytují také ubytování.
Sláva původních Růžohorek je dávno pryč, to zde bylo až 8 letních bud, hospodařil zde rod Hoferů z Velké Úpy, ale myslím si, že pokud se zde někde jinde v Krkonoších nechají inspirovat, tak tomu bude jen dobře.
Po důkladném občerstvení se vydejte dále. Čeká Vás poslední část výstupu na Sněžku.
Kterou už můžete z Růžohorek krásně vidět, její trojúhelníkový tvar a holý vrchol je naprosto typický a z této strany Krkonoš nezaměnitelný.
Vydejte se po žlutě značené trase na Růžovou horu.
Zde si povšimněte, jak okolní smrky jsou už velice malé a je vidět, že v těchto nadmořských výškách už se jim moc nedaří. Schválně se zamyslete, jak vysoko už jste, jaké rostliny jste potkávali dole v Peci a co roste zde. A to nemluvím o citelném ochlazení.
Před vrcholem Růžové hory, který stejně leží trošku mimo cestu, narazíte na prostřední stanici lanové dráhy Pec, Růžová Hora, Sněžka. Až sem se většina lidí, pokud je lanovka v provozu, nechá vyvézt, myslím, že Vy se můžete cítit dobře, že jste to šli po svých. Raději jděte od tohoto monstra dále po cestě, narazíte na značku označující vrchol Růžové hory. Momentálně se nacházíte 1396 M.n. a Sněžka už se zdá téměř na dosah, ale ještě se pořádně zapotíte.
Pokud se rozhlédnete, což určitě uděláte, tak uvidíte všude jen porost horské kleče, určitě si nezapomeňte na kleč sáhnout, má neuvěřitelně husté jehličí a je to doopravdy zážitek, něco takového mimo hřebeny hor nenajdete.
Od Růžové hory se vydejte dál po žlutě značené cestě, teď budete mít chvilku odpočinek, jde se po rovince, místy až z kopečka, na vrchol sněžky už nemáte ani tři kilometry, ale ještě zhruba 200 výškových metrů, které ovšem nastoupáte během jednoho kilometru.
Pokud máte hodně velké štěstí na počasí, tak už pořád před sebou vidíte vrchol Sněžky, ale takových dní v roce moc není, proto si s vámi Sněžka hraje na schovávanou, jako by se vám Krakonoš vysmíval a neustále ji přikrýval mraky a pak ji zase odkrýval, aby Vás namlsal.
Když půjdete sedlem mezi Růžovou horou a Sněžkou, tak si už konečně uvědomíte, že jste doopravdy na hřebenech, všude jen kleč a výhledy na všechny strany.
Až dorazíte na opravdové úpatí Sněžky, tak doporučuji se pořádně občerstvit, protože teď Vás čeká to nejhorší, ale zároveň také to, proč tam vůbec jdete, aby jste viděli opravdovou horu.
Čeká Vás kilometr cesty, která je dělaná do schodů, všude přímo u vás je kleč a cesta se s Vámi klikatí, jako jeden obří had.
Doporučuji jít velice pomalu, cesta je samý kámen a o to více si to vychutnáte, z lidí, kteří Vás předbíhají si nic nedělejte, to jsou jen ti, co tam jdou jen, aby mohli říct, byl jsem na Sněžce, ale Vy tam přece jdete kvůli přírodě a zážitku, nemám pravdu?
Cesta vypadá, že nemá konce, ale to, že se blíží vrchol poznáte tak, že kleč pomalu mizí, protože nad 1550 m.n. už rostou převážně jen lišejníky a velice nízké rostliny na kamenech.
V těchto místech už i za velice krásného počasí je poměrně velký vítr a citelný chlad, i v těch nejteplejších dnech většinou na Sněžce není více než tak 15 stupňů, obvykle je zde ale mnohem chladněji.
Když po námaze dorazíte konečně na vrchol, tak za jasného počasí to určitě stojí za rozhlédnutí a focení určitě to udělejte dřív, než půjdete do jedné z budov na vrcholu Sněžky, mohlo by se Vám totiž stát, že během pár minut padne taková mlha, že už neuděláte ani jedinou fotku.
Na vrcholu je možné jít do České poštovny Aneška, je to moderní dřevo stavba, která v někom budí úžas a v někom zděšení, ale nic to nemění na tom, že vevnitř můžete poslat třeba pohled ze Sněžky a nebo se případně trošku občerstvitt.
Mezi další budovy na Vrcholu patří polská kaple Svatého Vavřince a nebo Polská meteorologická stanice s restaurací. Podrobněji se celému vrcholu Sněžky budu věnovat v některém ze svých dalších článků.
Když se Sněžky dostatečně nabažíte, tak nastává rozhodnutí kudy dolů...
Samozřejmě můžete jít stejnou cestou a nebo na Růžohorkách jít po zelené do Pece Růžovým dolem, což je docela krkolomná cesta, hlavně pro unavené nohy, ale hojně využívaná.
Já bych Vám spíše ale doporučoval sejít ze Sněžky do tzv. Slezského sedla a odtud jít dolů Obřím dolem, to si myslím, že je jedno z nejkrásnějších míst Krkonoš, bohužel ale výstup tudy na Sněžku je skoro, jako když jste v Praze na Václaváku.
Další možností, jak se dostat do Pece, je jít ze Sněžky na Luční boudu, kde si můžete dát pozdní oběd a poté asi 8 km po asfaltové cestě dolů do Pece, rozhodně je to také krásná cesta s mnoha výhledy a pokud jste hodně unavení, tak možná i nejsnažší.
Podrobně se budu všem možným přístupovým cestám na Sněžku určitě věnovat.

Jedna z mnoha cest na Sněžku, kterou jsem Vám, si myslím velice podrobně popsal, nepatří určitě mezi ty nejkradší, celková vzdálenost z Pece na Sněžku je asi 9 km, ale mezi klady určitě řadím, že minimálně na první polovině cesty nepotkáte moc lidí a přitom půjdete neustále po krásné schůdné cestě, nebudou Vás ohrožovat žádné srázy do propastí.
Dokonce si myslím, že tuto cestu bych s klidnou hlavou doporučil i lidem s dětskými kočárky, až po konečný schodovitý výstup na Sněžku by to nebyl vůbec žádný problém, nejlepší by asi bylo si udělat výlet touto cestou třeba jen na Růžohorky, zde se podívat na kravičky a zase pěkně dolů.
Já sám, jako nevidomý, bych si tuto cestu troufl jít i sám, a mám v plánu si to jednou vyzkoušet.

Ještě dodám pár dat.
Autobusové nádraží v Peci se nachází zhruba v nadmořské výšce 750 m.n. celkově tedy nastoupáte asi 850 výškových metrů, což při délce trasy asi 9 km není tak zlé. Na zpáteční cestu musíte počítat s podobnou vzdáleností, takže je to fyzicky poměrně náročný výlet, který ale díky čistému vzduchu zvládají už i malé děti a nebo starší lidé.
Závěrem Vám chci popřát, ať na tomto výletě máte krásné počasí, v takovém případě nebudete vědět, co dříve fotit, ale i když bude hnusně, tak je to také zážitek, který stojí za to, protože ta mlha, která Vás na Sněžce obklopí je úžasně tajemná.
Pokud by Vás něco zajímalo, něco jste chtěli upřesnit, tak určitě napište, když budu vědět, tak odpovím, a pokud ne, tak se pokusím zjistit.

Přikládám odkazy na vše, co při cestě má oficiální stránky:
Pec pod Sněžkou
Penzion Irena
Horská bouda Růžohorky
Česká poštovna Aneška
Luční bouda
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Sněžka

(Ivana, 31. 7. 2013 9:40)

Velmi hezky popsaná cesta na tu "prokletou horu".